Naše zvířátka

Příchod ke koni a nasazení ohlávky

Ke koni se přibližujeme klidně a pomalu, nejlépe ze strany. Není vhodné koukat koni přímo do očí, člověk mu tak připadá jako šelma vyhlížející kořist. Spíše se díváme trochu stranou nebo dolů. Je třeba koně oslovit a upozornit ho tak na svůj příchod, zvláště pokud nás nevidí přicházet, nebo dříme. Pokud by se nás lekl, mohl by utéct nebo i reflexivně kopnout. Koně vidí jinak než lidé. Vidí téměř celý okruh okolo sebe, protože mají oči více na straně hlavy. Nevidí však místo přímo před sebou a za sebou. Také nevidí dobře prostorově a ostře, spíše postřehnou každý drobný pohyb v okolí. Ve tmě vidí lépe než člověk.

Když ke koni přicházíme, nezvedáme ruce nahoru. Vnímá to jako hrozbu. Ani se nesnažíme hladit hned koně na hlavě, je to jejich zranitelné místo. Na hlavě se nechají pohladit, až když se přesvědčí, že má člověk přátelské úmysly. Vhodnější je pohladit nebo podrbat koně na krku nebo na pleci. Poplácání se koním příliš nelíbí. Pokud kůň od člověka odchází, jdeme klidně a pomalu obloukem znovu k němu.

Při nasazování ohlávky stojíme vedle krku. Nikdy nestojíme před koněm, kdyby kůň prudce zvedl hlavu, mohl by člověka zranit v obličeji. Při nasazování ohlávky nenecháme vodítko nebo otěže viset na zemi, ale držíme volný konec v ruce nebo ho přehodíme přes koně. Je dobré po koni chtít, aby při nasazování ohlávky snížil hlavu, abychom nemuseli balancovat na špičkách.

Vodění a uvázání

Při vedení koně je pro člověka nejbezpečnější pozice vedle přední nohy koně. Pokud kůň uskočí, nemůže nám tak šlápnout na nohu nebo do člověka vrazit, maximálně ho odstrčí. Když kůň příliš spěchá, někdy postačí zavlnit vodítkem. Pokud ne, necháme koně obejít okolo sebe. To opakujeme podle potřeby, dokud kůň nepochopí, že se mu vyplatí jít pomaleji, než se stále točit. Když jde kůň příliš pomalu, pleskneme za sebe vodítkem po jeho zádi.

Při vedení koně máme vodítko mírně prověšené, nesmí být ani moc volné, ani stále napnuté. 

Člověk musí jít rovně a neuhýbat koni. Kůň musí při vodění dodržovat osobní prostor člověka. Pokud jde příliš blízko, upozorníme ho zavlněním vodítka a zvednutím ruky, aby respektoval náš osobní prostor.

Koně neuvazujeme napevno, aby se pří úleku nezranil. Postačí dvakrát až třikrát omotat vodítko kolem břevna. Úvaz má být dlouhý zhruba půl metru. Když máme koně uvázaného, je třeba dávat pozor, aby se k němu nepřiblížili jiní volní koně. Ty je nutné odehnat.

Uvázaného koně nenecháváme bez dozoru.

Čištění kopyt

Kopyta se čistí vždy před ježděním a po ježdění. Zkontrolujeme tak, zda kůň nemá v kopytech zaražený kamínek, který by mohl způsobit kulhání. Stojíme obráceně, než je kůň, co nejblíže u jeho těla a sjedeme rukou po vnitřní straně jeho nohy. Poklepeme na nohu zevnitř nad kopytem a počkáme, až kůň nohu odlehčí. Když kůň nespolupracuje, tak do něho tělem zatlačíme, aby přenesl váhu na druhou nohu a odlehčil tu,  kterou chceme zvednout . Pokud nepomůže ani to, zatlačíme na šlachu nohy na holeni směrem zezadu dopředu (tím směrem, jakým kůň zvedá nohu při kroku dopředu). Háčkem důkladně vyčistíme kopytní rýhy. Není třeba se bát, že by to koně mohlo bolet. Poté nohu položíme na zem, nepustíme ji náhle z výšky. Když si kůň chce nohu sám vyškubnout, snažíme se ji udržet a pohupovat s ní, aby se uvolnila. Když ji neudržíme, zvedneme ji znovu.

Čištění srsti

Koně se čistí před ježděním i po ježdění. Čistíme po směru chlupů, nebo případně kolmo na směr chlupů, pokud je kůň hodně špinavý. Není nutné čistit celé tělo koně, protože se přitom stírá mastný povrch ze srsti, který koně chrání v dešti. Obvykle stačí přečistit místo, kam se dává sedlo a podbřišník.

Když je kůň mokrý od deště nebo sněhu, nečistíme ho vůbec, aby se vlhkost nezanesla až na kůži. Pokud je horko a kůň je po ježdění zpocený, srst pročechráme kolmo na směr růstu, protože uhlazená srst hůř prosychá. Lehce zpocený kůň pak uschne sám a větší zpocení nesmíme dopustit.

V období, kdy je bláto, se koně rádi válejí. Hliněný škraloup je chrání před větrem a v létě před hmyzem, na jaře jim válení pomáhá odstraňovat zimní srst při línání. Pouze v  době línání je dobré čistit koně důkladně a pomáhat tak odstraňovat zimní chlupy.

Někteří koně mohou být lechtiví ve slabinách nebo na břichu. V těchto oblastech čistíme opatrně.

Sedlání

Dečku položíme na hřbet koně trochu více dopředu tak, aby střed deky ležel na páteři koně. U sedla přehodíme třmeny přes posedlí a sedlo jemně položíme koni na záda, aby leželo symetricky na dečce. Poté sedlo i s dečkou posuneme dozadu, aby přední rozsocha byla těsně za lopatkou koně. Správnou polohu sedla si ověříme podle podbřišníkových řemenů – ten přední by měl směřovat kolmo k zemi na šířku dlaně za loktem koně. Pokud je sedlo příliš vzadu, neposouváme ho dopředu proti směru růstu chlupů, ale přizvedneme ho a položíme více dopředu.

Dečku pod přední rozsochou vytáhneme trochu nahoru, aby netlačila na kohoutek. Poté z obou stran zkontrolujeme, zda dečka není nikde posunutá. Ouškem dečky provlečeme podbřišník, tím se zajistí, aby se dečka při ježdění pod sedlem nepohybovala. Z druhé strany opět provlečeme podbřišník ouškem dečky.  Podbřišník přitahujeme pozvolným napínáním, koně nemají rádi, když člověk přitáhne podbřišník náhle a silně. Dotáhneme tak, aby byl podbřišník mírně napnutý. Při sedlání není vhodné dotahovat koně co to jde. Kůň se ještě vyfoukne a dotahuje se až před nasednutím, případně po nasednutí. Pokud je na podbřišníkovém řemenu protržená dírka, nepoužíváme ji. Protrhla by se ještě více a podbřišník by povolil. Zápinky by měly být na obou stranách přibližně stejně vysoko.

Nasedání a sesedání

Před nasednutím koně trochu provedeme na ruce, aby se psychicky a fyzicky uvolnil. Pak dotáhneme sedlo tak, aby se pod podbřišník vešly stěží 4 prsty. Při dotahování, nasedání, sesedání a povolování podbřišníku musí mít kůň hlavu nahoře a nepást se.  Otěže vždy držíme v ruce. Kůň je tak více pod kontrolou.

Při nasedání na koně je nejlepší nasednout z nějakého vyššího místa, nebo se nechat vysadit do sedla pomocníkem. Tento způsob nasedání má následující výhody:

   - neposuneme si sedlo doleva

   - nevytahuje se levý třmenový řemen

   - nekřiví se kostra sedla

   - nekřivíme hřbet koně

Když musíme vylézt do sedla ze země sami, provedeme to takto: chytíme obě otěže tak, aby byly napnuté a hlava koně mírně otočená k nám. Vložíme nohu do třmenu, chytíme se přední rozsochy, vystoupneme nahoru a co nejměkčeji dosedneme na hřbet. To platí i při nasedání bez třmenů s pomocníkem. Dosednutí na hřbet musí být vždy pomalé a měkké. Po nasednutí zkontrolujeme, zda je sedlo rovně. Střed přední rozsochy by měl ležet proti hřebenu krku koně. Pokud sedlo rovně není, převážíme ho pomocí třmenu do správné polohy.

Sesednutí je nejbezpečnější provést tak, že vyndáme nohy ze třmenů, přehodíme jednu nohu za sebe a pomalu se spustíme dolů, přičemž se přidržujeme přední rozsochy. Není vhodné skákat, protože kotníky a kolena jsou uvolněné a při doskoku dojde k velkému nárazu. Není bezpečné slézat z koně tak, že necháme jednu nohu ve třmenu nebo přehozením nohy dopředu. Pokud by přitom kůň poodešel nebo uskočil, člověk spadne.

Po sesednutí povolíme podbřišník a koně opět provedeme na ruce, aby si uvolnil záda po zátěži .